Leden 2015

Tajemná osoba

9. ledna 2015 v 19:10 | Toyí |  Téma týdne

Tajemná osoba

Sobotní ráno je stejné jako nedělní a to se pak příliš neliší od pondělního nebo kteréhokoliv dalšího dne v týdnu. Prostě den jako den, i když ten dnešní je přeci jenom něčím jiný. Lise se otvírá restaurace.
Většina lidí by několik dní před tímto významným datem nespala, aby dohnala vše, na co měli dost času. Je v lidské povaze odkládat úkoly na poslední chvíli. I když jde o důležité věci. V tom se liší. Tedy ne, že by se nelišila i v jiných aspektech své těžko popsatelné osobnosti.
Vysoká štíhlá s přísným pohledem, za nímž se skrývá přívětivost pro ty, kteří si jí zaslouží. Každý by jí popsal jinak. Někdo by přidal modrou barvu očí. Někdo zase blonďaté vlasy, které jí spadaly ve vlnách až k bokům a další by zdůraznil protáhlý obličej s nezvykle plnými rty.
Určitě by se našlo pár lidí, kteří by nedali do hromady nic z toho, přestože jí vídají každý den. Je prostě všude a přitom nikde bez ohledu na vnitřní rozpoložení. Jednoduše člověka vtáhne do svého světa, kde mu dá pocítit jeho jedinečnost. Pokud s ní povedete jakkoli dlouhý rozhovor, budete mít pocit, že jste na pustém ostrově a jediné, co vás ruší, je váš vlastní hlas.
Je taková jaká chce být bez ohledu na své okolí, které utváří každého z nás. Ona má to vzácné nadání utvářet vše kolem sebe. Nepotřebuje k tomu nikoho dalšího. Není dokonalá, přesto máte ten pocit. I když sedí v koutu místnosti a kreslí na kousek papíru okousanou tužkou, nemůžete se zbavit pocitu, že je všude kolem.
Dokáže zaplnit jakýkoliv prostor, ač není prostorově výrazná. Dokáže snad úplně všechno, i když není dokonalá. To je Lisa - skromná dívka pocházející ze skromných poměrů jedné z nejbohatších rodin ve městě.
Budík zazvonil na minutu přesně.
"Dobré ráno," protáhla se.
Ještě před pár dny by dostala odpověď. Ještě před pár dny by sešla z patra v rozhalené pánské košili, uvařila dva hrnky kávy se spoustou mléka a udělala míchaná vajíčka pro dva.
Dnes nedostane odpověď. Její dokonale symetrické opálené tělo nezahaluje žádný kus oblečení a místo opečeného toustu jí budou stačit lupínky zalité mlékem.
Smutně se zahleděla na kávovar trůnící na její lince. Moc ráda by ho nechala chrlit páru, pak si sedla na schody a zahřívala svoje zkřehlé dlaně od keramického hrnku, který dostala od své neteře. Neměla se zařeknout, že nic z toho, co koupil, nikdy nepoužije.
"Ještě, že nekoupil vanu." Pousmála se.
Poslední dny byla zaměstnána přípravou, ale zítra si dojde koupit nový. S tímto předsevzetím a pěti dolary v kapse vyrazila do své restaurace.
Po cestě si koupila kelímek kávy se spoustou mléka a spoustou cukru. Přesně takové jakou má ráda. Místo, aby si sedla k jednomu ze stolků s některým z místních novin, usedla na staré molo lemující levou stranu ulice, po níž chodí každý den.
Přijde jí stejná a přitom jiná. Každý den promlouvá jiným hlasem. Má jinou náladu. Ani dřevěné molo není stejné. Jsou dny, kdy svítí jako by ho někdo vydrhl. Dnes v její slavnostní den nesvítí, naopak z něj dýchá podzimní ponurost. Chybí jenom pár javorových listů k dokonalé podzimní idylce.
Nesnáší podzim, přesto je ráda, že žije ve městě, kde může poznat roční období podle počasí a ne data v kalendáři.
Opřena o masivní kůl vystupující z klidné platinově šedé vody, přejíždí rukou po léta nepoužívaných prknech. Cítí z nich přesně tu ponurost, kterou vyzařují.
Vteřina za vteřinou ubíhá kolem stejně jako lidé snažící se udělat svůj život důležitější než ve skutečnosti je. Mohli by si sednout vedle ní a vnímat krásu okamžiku. Kdo z nich umí žít přítomností? Nejspíš nikdo, mhouří oči před vycházejícím sluncem.
Automaticky sahá do kapsy pro krabičku cigaret. Nejsou tam. Marně přemýšlí, kam je včera odložila.
Do večerního zahájení ještě zbývá spousta času, přesto vstává. Lidé zaplavující ulici ruší klid, který má tak ráda.
Teď se vrátí pro cigarety, rozhodla o druhém bodu dnešního programu. Ten první si naplánovala už před několika měsíci.
Jistě přijdou i další věci, o kterých nemá ponětí. Tak to prostě bývá. Stejně jako nevnímá tajemnou postavu opřenou o nedávno nabarvený roh budovy. Přestože působí uvolněně, nezpustí z ní oči.


Lovec - Anotace

1. ledna 2015 v 19:02 | Toyí |  Lovec